Žil Julie Vostalová
„Neexistuji, jsem jen shluk polarizovaných krystalů.“
Beijing, Jacob Hurwitz-Goodman
Vidím se okem stroje,
řeže mě,
uvnitř je chlad, dvoje vězení
dá práci rozeznat.
Proč mi nikdo neřekl, že jsem tlustá?!
Expanduji v nekonečném prostoru.
Jsem uvnitř a dívám se ven,
zevnitř prázdnoty vidím jak,
uzavřená forma přetýká nedokonalostmi,
prchavé je zhuštěno do nenaplněné celistvosti,
teče, jako obraz po demonstraci.
Je to on.
Nemá žádný pach ani se nedrolí,
nevypadávají mu vlasy,
nedýchá a nestárne.
Jeho pohled se nemění.
Jsem to opravdu já?
Pociťuji jemné odkouzlení,
možná mě čeká budoucnost v bojové hře.
Prolévat krev znepřátelených generických bytí.
Vystavím si hlavu svého válečníka.
Jsem já?
Napsat komentář