Max*ine Vajt
Round 1
Call of Duty: Modern Warfare 2 jsem hrála 1218 hodin. To je přes 50 dní. Asi by se dalo říct, že jsme spolu už něco zažili.
Ale stejně nevím, jak ti říkat. Meshi? Kostro? Skine? Pane?
Kniha The Breaks od Juliett Singhs je nejspíš marný pokus zpracovat pocit zodpovědnosti, který provází rozhodnutí přivést dítě do světa, který brzy zanikne pod svou svou vlastní tíhou. Když píšu já Tobě, nesnažím se vlastně o pravý opak? Co když posílám dopis ze zářné budoucnosti svému předkovi? Moje otázka totiž zní: Kdo má právo stanouz v queer herním archivu?
Otevři konzoli, NOCLIP, enter. Cheat, kterým se dá herním prostředím pohybovat bez kolizí a všechny stěny a objekty už tak nejsou překážkou.
Otevři konzoli, camera_thirdPerson 1, enter. Cheat, který vypravěče přenese vně události příběhu, aby se k úkonům postav vztahoval prostřednictvím jejich jmen nebo zájmeny třetí osoby, they/them, oni/jejich.
Hraní je ten zatím nejlepší způsob, na který jsem přišla, jak si povídat s avatarem, jemuž nebyla dána schopnost mluvit. Je to dopis pro publikum bez zpětné adresy, z videohry se stává divadelní jeviště a z hlasu hráče herec ovládaný scénářem. Alexander Galloway by tě s ledovým klidem umístil do diegetického prostoru stroje. Byl bys jen jednoduchý nástroj, kterým se hráčský záměr zhmotňuje ve virtuálním světě. Já ale provádím exhumaci, snažím se tě vytáhnout z hrobky, do níž tě Galloway pohřbil.
Round 2
Po 1218 hodin jsi pro mě něco znamenal. Zatímco se přehrabuji svými vzpomínkami na Tebe, uvědomuju si, že žádné z nich nejsou v mém rodném jazyce – Češtině nebo Slovinštině. To jsem sama sebe na pár let outsourcovala do tvé náruče?
Palná zbraň je dost možná nejdůležitějším nástrojem, který kdy utvářel naše dějiny – říká starší mužský hlas v dokumentu, který jsem si pustila, abych přehlušila i těch 55 vteřin mezi zápasy. Zbraň, kterou držíš v ruce, se renderuje jako samostatný prvek v jiné vrstvě. Vývojáři to dělají, aby vždycky byla jasně vidět. Pokaždé, když s ní někam zamíříte, stroj vyhodnotí její trajektorii a urči, jestli jste se trefili. Takzvaný hitscan. Vzduch, teplo, rychlost kulky, zakřivení země, dysforie, efekty estrogenu na kůži, tohle jsou špatné záchody, pane! – všechny ty věci které by ovlivnily trajektorii SKUTEČNÉ kulky se neberou v úvahu. Hitscan je možná tím nejvíc nechvalně proslulým nástrojem, který kdy utvářel naše dějiny.
Bo Ruberg v No Fun mluví o queer alternativách k zábavě. Zmiňují, jak opakovaně své vozidlo v Mario Kart navádějí do propasti, zatímco se jejich přátelé snaží zvítězit, uspět, získat první místo.
Když jsem s Tebou dělala neužitečné vylomeniny a znovu a znovu tě z frustrace zabíjela, byla to taky forma ne-zábavy, no fun? První pták na obloze mé queer identity, jež se zhmotnil ve tvém přirozeném prostředí.
Round 3
Uvnitř Tebe je duto, vlezla jsem dovnitř a zůstala tam 1218 hodin. Odmítat mé vlastní tělo znamenalo najít jiné, které jsem si mohla násilně podmanit.
Nedávno mi někdo připomněl, čím mé tělo je. Zeptal se mě: “Kde se tě můžu dotknout?” Vstupní klávesy se staly nečitelné. Místo toho jde o nikdy nekončící přehodnocování kdo je čí operátor nebo/a kdo je čí avatar. Strojový aparát můžete zahodit. Nebo ho aspoň zpochybňovat.
Možná si pro Tebe přeju něco podobného. Tvoje přítomnost zapovídá jakoukoliv cis formu intimity. Jeden pro druhého jsme rodičem, dítětem, partnerem.
Tenhle dopis chápej jako rituál. Nejsou tu sice žádné svíčky, ale Ty jsi přízrak. Spojení mezi mými prsty a tvou kostrou bylo přetrženo. MainPlayerCharacter nikdy není samostatná entita. Tvoje bytost je rozptýlená v čase a prostoru, někdy je v jeden čas na mnoha místech zároveň. Každý server má vlastní časoprostor a tolik z nich Tebou neustále tancuje. S trochou nadsázky by se dalo říct, že je to taková polyamorní situace.
Singh v The Breaks mluví o queer alternativách rodiny. Její trans*manžel je asexuál a zatímco spolu vychovávají dítě, oba si všímají, jak je rozložení jejich bytu nutí do heteronormativních životních strategií. Nebylo to, co jsme spolu měli, vlastně podobné? Jsme spolu na terminálu. Možná je to moc na první dobrou, ale líbí se mi myšlenka sdíleného tranzitního prostoru. Předtím, než se změní prostředí, teplota, časová zóna, barva vlasů, make-up, moje oblíbená podprsenka, přání mít co do ní dát…
Round 4
Po 1218 hodinách si zasloužíš odpočinout.
Ve stejném roce, kdy tvoje cesta nekonečnými respawny začala (2009) píše Dmitri Williams: “Navzdory očekáváním je prohazování genderů méně časté mezi ženami a vlastně k němu dost zřídka dochází i obecně. Homosexuální hráči svůj gender změní spíš, než ti heterosexuální. Muži, kteří hrají za ženské postavy, se nechovají stereotypně žensky častěji, než muži, co hrají za muže. Nicméně ženy, jež hrají za mužské postavy, do jisté míry vykazují hypermaskulinní chování. Některé z těchto zjištění napovídají, že ve skutečnosti dochází k prozkoumávání identity nebo jejímu zpochybňování méně, než bychom očekávali. Ženská hráčská populace je možná nicméně bimodální.” – Možná to nakonec není Tebou. Možná jsi jen produktem své doby.
Trochu mě uklidňuje, že nejsi víc než jen namalovaný povrch polygonů, genderovaný výhradně svým militaristickým kontextem.Pokusil jsem se Ti ho, tvé okolí, ukradnout, ale nakonec tě doopravdy neosvobozuju. Násilně tě vytrhávám, abych se necítila tak provinile.
Hlas oznámí: “Čas se krátí.” Má pravdu. Budu teď muset odejít. Nechám Tě vrátit se do svého přirozeného habitatu. Možná Tvým jménem pošlu přihlášku. Ale nemyslím si, že by Ti záleželo, jestli budeš součástí nějakého archivu.
Končí každá romantická komedie na letišti?